Předpokládejme, že by jsi mohl snít kterýkoliv sen si jen usmyslíš. A že by jsi, například měl v moci během jedné noci vysnít 75 let a nebo jakkoliv dlouhý časový usek. A přirozeně poté co vyrazíš na tohle snový dobrodružství, hned si splníš všechno, co jsi kdy chtěl. Prožil by jsi si každé potěšení, které by ti přišlo na mysl. A po několika nocích ze 75 let plného potěšení by jsi řekl: „Wow, to bylo vážně dobrý.

–

Ale teď je čas na překvapení. Pojďme se podívat na sen, jehož obsah není v naší moci. To znamená, že se mi něco přihodí a já nevím co to bude. A že si to užiji, a pak se z toho probudím a řeknu: „To bylo blízko. To jsem měl na mále.“

–

A pak by jsi se otevřel snům ve kterých by jsi byl více dobrodružný a tlačil to dále až na pokraj neznámého. A nakonec by jsi snil o současnosti. Snil by jsi sen o tom, jak žiješ život, který žiješ právě teď, což by byla jedna možnost z nekonečného množství, kterou by jsi měl v té hře, kde předstíráš, že nejsi bůh.

Což znamená, že nejsi oběť schématu mechanických věcí autokratického boha. Život, který žiješ je život, který jsi si vytvořil sám. Ale těžko tohle tvrzení připustíš, protože chceš, aby se ti život spíše stal, protože pokud žiješ za předpokladu, že jsi beznadějná nicotná loutka, nebo za předpokladu, že je život nebezpečný a riskantní, a že s tím musíme něco udělat atd., zkrátka loutkohra, pak není důvod se životem pokračovat.

Pokud chceme dát životu smysl je potřeba předpokládat, že život ve své podstatě je optimální, což povede k uvědomění si, jak velký věci jsou. V tomto myšlení je poté v podstatě každý konečná realita, né bůh v politickém, královském smyslu, ale bůh ve smyslu existence sebe sama, sama základní podstata, cokoliv to jen může být, a ty jsi všechno z toho, jen předstíráš, že nejsi.

Přeloženo z: