Zachránil by jsi chlapce, který se ti topí před očima? A co se této otázky týče udělal by jsi to, protože to vyhovuje tvé představě svého vlastního charakteru a chování, které by jsi rád viděl ve světě, nebo by to bylo čistě z vypočítavosti, a nebo by jsi prostě následoval to co myslíš, že je správně? Pojďme si na tuto otázku zkusit odpovědět beroucí v potaz teorie čtyř slavných myslitelů: Aristoteles, Kant, Nietzsche a Mill.

INTRODUCTION

Jednoho dne se z rána při rozbřesku právě v moment, kdy se na horizontu objevila aurora, někde ve středu sub saharské Afriky, narodil chlapec. Tento chlapec se narodil do rodiny obyčejných ševců. Otec chtěl, aby jeho syn pokračoval v rodinné tradici a po jeho smrti vedl rodinný podnik, ale tento chlapec pro sebe chtěl jiný, lepší život a jednoho dne se prosmýkl chodbou domu ve kterém žil s rodiči a vydal se na cestu do Evropy.

Na cestě do Evropy tento mladík musel překonat několik překážek z čehož tou nejvýznamnější byl způsob jakým překonat mořský úsek mezi jeho domovinou a cílovou destinací. Tento mladík si postavil vor s plachtou a doufal, že by ho vzal až na druhou stranu, nicméně vítr foukal jen zřídka a po několika dnech na moři mu došly zásoby jídla, a tak se octnul na moři hladový, osamocený a plavoucí někde uprostřed středozemního moře.

Představ si, že žiješ na pobřeží jižní Evropy a jednoho rána ti na zápraží přistanou noviny ve kterých je článek popisující tuto událost. Pokud by to bylo v tvých silách, měl by jsi se sám pokusit o záchranu tohoto mladíka? Čtyři vlivní filozofové – Aristoteles, Mill, Kant and Nietzsche – nám na to mohou odpovědět skrze jejich teorie, a tak také vrhnout světlo na jiné morálně obtížné otázky.

VIRTUE THEORISTS

Filosofové, kteří polemizovali o ctnostech, třeba tak jako Aristoteles, si kladli otázky typu: “Jak žít dobrý život?” Podle Aristotela je nejlepší život ten život, který ztělesňuje dokonalost v aspektech ctnostného charakteru jako jsou: emoce, hypotetické myšlení a praktická moudrost.

Aristoteles zastával myšlenku, která říká, že pokud je pomoc tomuto mladíkovi manifestací charakteru, který je ctnostný, pak by si ho měl zachránit, protože být člověk dobrého charakteru je to na čem záleží. Nicméně, pojetí toho, co znamená být člověk dobrého charakteru je individuální.  

V případě, že jsi bohatý a máš velký vliv záchrana tohoto mladíka by mohla být jednoduchá. Kvůli jednoduchosti řešení a vyvinutí pouze minimálního úsilí tvoje jednání nebude vyloženě test charakteru, a proto záchrana tohoto mladíka není vyloženě ctností i přesto, že to je, to správné rozhodnutí.

Pokud máš pouze omezené prostředky a nebo žádné, tvoje rozhodnutí toho mladíka zachránit je mnohem těžší. Pokud se o to přesto pokusíš, tak to poukáže na tvůj charakter a spíše, než v předchozím případě to bude otázka přirozené inklinace, která je aspektem dobrého charakteru a je jedním z aspektů, který je zahrnutý definicí pojmu ctnost a pravděpodobně je to něco o co by jsi se měl aspoň pokusit.

UTILITARIANS

Utilitáři tak jako John Stuart Mill, se ptají: „Jaké konání zvyšuje blahobyt pro většinu?“ A tak když se musí rozhodnout a mají na výběr z několika možností vydají se cestou, která positivně ovlivní největší procento lidí opírající se o kalkulované předpovědi.

Přemýšlejíc nad záchranou tohoto mladíka by jsi také měl vzít, jako utilitář, v potaz množství štěstí, které to vzbudí v něm a jeho rodině, co to přinese tobě, a co z toho bude mít aktuální společnost a následující generace. To poté postavíš vedle ostatních aktivit, které by jsi mohl vykonávat za účelem porovnání – což je známo jako cena za příležitost (opportunity costs).

Například, místo toho aby jsi riskoval svůj život na moři, mohl by jsi ten den strávit prací v kavárně a darovat peníze, které jsi si vydělal úspěšné charitě, která poté použije tyto peníze neznámo, kde na nákup potravin a zachrání tak dvě děti od vyhladovění.

Po srovnání těchto dvou možností se rozhodneš tohoto mladíka nezachránit a místo toho strávit tento čas v práci, darovat výdělek a zdvojnásobit tak potenciál na blahobyt lidstva. Někteří filosofové nazývají tento závěr efektivní altruismus.

DEONTOLOGISTS

Deontologové jako Immanuel Kant se zaměřují na „úmysl“ spíše než důsledky. Věří v univerzální pravidla morality: „Nelži. Nekraď. Nepodváděj.“ Zlaté pravidlo je takzvaný kategorický imperativ – naše rozhodnutí jsou morálně správná tehdy, když se dají zobecnit a vztáhnout na všechny.

Pokud pomůžeš tomuto mladíkovi, protože potom budeš vypadat dobře, tvůj úmysl je špatný, protože ho vnímáš jako prostředek k osobnímu zisku a mi nechceme žít ve světě ve kterém falešné hrdinství je univerzální morální norma.

Pokud tohoto mladíka zachráníš, protože chceš žít ve světě ve kterém pomoc lidem, kteří by bez ni ulpěli ve velmi obtížných životních situacích, je priorita, pak by jsi to měl udělat, a to i přesto, že jsi přesvědčený o tom, že tento mladík využije tvého altruismu.

NIETZSCHE

Friedrich Nietzsche by se se zeptal: „Co je ve tvém vlastním zájmu?“ Domníval se, že chování, které upřednostňuje vlastní zájem je morálně bezúhonné, protože nás posiluje. A pokud jsme silní jako jedinci pak je i naše společnost silná. Zanedbání vlastního zájmu je nemorální, protože zpomaluje vývoj.

Pokud chceš tomuto mladíkovi pomoct, protože si myslíš, že je to správné rozhodnutí, tak to udělej. Ale pokud si myslíš, že jeho záchrana by ti mohla způsobit újmu na zdraví, pak to nedělej. Záchrana těch, kteří jsou příliš slabý na to, aby si sami mohli pomoct, není tvoje odpovědnost.

Co si o tom myslíš? Pomohl ti jeden z těchto čtyř filozofů s tímto rozhodnutím? Pokud ne, tady je ještě jedna myšlenka.  

KOPPELOVO POZOROVÁNÍ

Akademik Moshe Koppel dosáhl zajímavého závěru v jeho pozorování říkajíc, že Utilitáři a Kantiané (Kantovi následovatelé) nepoužívají jejich vlastní principy morality, když se navzájem pokouší falzifikovat své teorie. Oba proudy se spíše ubírají směrem k pocitu – tak jako mi všichni, uvnitř víme, co je správné a co je špatné.

Kantiané by řekli: “Nechceš žít ve světě ve kterém děti umírají na otevřeném moři, protože jsi se rozhodl zachránit dvě jiné víceméně nesouvisející, které trpěli hladem. Takové rozhodnutí, se podle vnitřního pocitu, zdá být špatné, nebo ne?”

Utilitáři by reagovali s tím: “Že by jsi jistě nechtěl zachránit řekněme nějakého topícího se psychopata – který by se jednoho dne rozhodl tě zabít a tvojí rodinu s tebou – jen protože pomáhání druhým je z principu správné? To se zdá být zvláštní, nebo ne?”

WHAT WOULD YOU DO?

A nyní je čas si odpovědět na otázku, zda by jsi tohoto mladíka zachránil/a, a z jakého důvodu? Je tvoje rozhodnutí založené na představě svého charakteru, kterého by jsi rád/a dosáhnul/a? Nebo je tvé rozhodnutí založené na analýze profitu a ztráty, nebo na chování, které chceme vidět ve světě jako univerzální, a nebo je to ve tvém vlastním zájmu, a nebo máš prostě vnitřně pocit, že to je to správné rozhodnutí?

Autor originálního textu: Jonas Koblin

Source: